2 Corinthians 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista (povolaný) skrze vůli Boží, a bratr Timoteus církvi, která jest v Korintě, a všem věřícím, kteří jsou po celé Acháji:
2 Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a od Pána Ježíše Krista.
3 Veleben budiž Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy,
4 jenž nás potěšuje ve všelikém soužení našem, abychom mohli těšiti ty, kteří jsou ve všelikém soužení, (a to) útěchou, kterou my sami býváme potěšováni od Boha.
5 Neboť jako utrpení Kristova plynou hojně na nás, tak hojná jest skrze Krista i útěcha naše.
6 Avšak buďto že jsme souženi, (děje se to) pro vaši útěchu a spásu, aneb jsme potěšováni, (jest to) pro vaši útěchu, která se jeví působivou ve snášení týchž utrpení, jež také my trpíme.
7 A (tak) pevná jest naše naděje o vás, neboť víme, že jako jste s námi účastni utrpení, tak (budete účastni) i naší útěchy.
8 Nechceme, bratří, abyste nevěděli o soužení našem, které se (nám) přihodilo v Asii, že jsme (totiž) nesmírně nad svojí sílu byli stiženi, takže jsme ztratili naději i o životě.
9 Ano sami v sobě měli jsme výrok smrti, abychom nespoléhali na sebe, nýbrž na Boha, Křisitele mrtvých,
10 jenž z tak velikého nebezpečenství smrti nás vytrhl a vytrhuje, v něhož doufáme, že také ještě vytrhne,
11 ježto také vy spolupůsobíte pro nás modlitbou, aby z mnoha úst vzdaly se za nás díky z milosti nám udělené skrze mnohé.
12 Neboť to jest naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že ve prostnosti a čistotě Boží, nikoli v moudrosti tělesné, nýbrž v milosti Boží jsme život vedli na tom světě, zvláště u vás.
13 Nepíšemeť zajisté vám nic jiného, nežli jste četli a poznali; doufám však, že až do konce budete znáti,
14 jakož jste také poznali nás z části, totiž že jsme vaší chloubou, jako i vy naší v den Pána našeho Ježíše Krista.
15 A v této důvěře chtěl jsem prve k vám přijíti, abyste měli milost druhou,
16 a vámi projíti do Macedonie a opět z Macedonie přijíti k vám a od vás dáti se doprovoditi do Judska.
17 To tedy chtěje jednal jsem lehkovážně? Aneb snad podle těla zamýšlím to, co zamýšlím, tak aby bylo při mně ano i ne?
18 Věrný však jest Bůh, že slovo naše k vám není ano i ne.
19 Neboť Syn Boží, Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi hlásali my, totiž já a Silván a Timoteus, nestal se ano i ne, nýbrž ano bylo v něm.
20 Všecka totiž zaslíbení Boží (stala se) v něm ano; proto také skrze něho (zaznívá) amen Bohu ke slávě skrze nás.
21 Ten pak, jenž nás utvrzuje s vámi ke Kristu a nás pomazal, jest Bůh,
22 kterýž také si nás poznamenal a dal závdavek Ducha v srdce naše.
23 Já pak Boha vzývám zá svědka na svou duši, že ze šetrnosti k vám jsem nepřišel již do Korintu, nikoli že bychom byli pány vaší víry, nýbrž že jsme spolupůsobci vaší radosti; neboť vírou stojíte pevně.